Upcyklace, downcyklace a recyklace
Tři různé cesty zpracování materiálů
UPCYKLACE
Vznik a vývoj pojmu
Termín „upcycling“ se objevil poprvé roku 1994 v rozhovoru pro časopis Salvo, v němž německý inženýr Reiner Pilz kritizoval tradiční recyklaci jako proces snižující hodnotu materiálů. Navrhl proto pojem upcycling (upcyklace), označující opačný postup – takový, který hodnotu zpracovávaných věcí zvyšuje.
O několik let později tuto myšlenku popularizoval Günter Pauli ve své publikaci UpCycling (1999) a následně William McDonough a Michael Braungart v knize Cradle to Cradle (2002), kde představili koncept cirkulární ekonomiky.
Od této chvíle začala upcyklace fungovat nejen jako technika zpracování, ale také jako nový způsob uvažování o používání zdrojů.
Fotografie realizace projektu Earthship
z oficiálních stránek https://earthship.com/
Dnes má upcyklace široké uplatnění. V módě tvoří návrháři z UAL Centre for Sustainable Fashion v Londýně kolekce z recyklovaných či nalezených textilií. Iniciativa Repair Café, kterou založila Martine Postma, povzbuzuje lidi k opravování každodenních předmětů místo jejich vyhazování.
V architektuře je příkladem koncepce Earthship Biotecture, kde se při stavbě domů využívají pneumatiky, lahve či plechovky a vznikají přitom energeticky soběstačné stavby.
V Japonsku se symbolem hnutí zero waste stalo město Kamikacu – místní centrum třídění odpadu zároveň slouží jako vzdělávací prostor, kde se obyvatelé učí předměty znovu používat namísto jejich likvidace.
Příklady UPCYKLACE:
• kovové sudy proměněné v závěsné lampy, odpadkové koše, knihovny či dětské prolézačky;
• drobný kovový šrot využitý jako prvky dekorativních lamp nebo pouličních plastik;
• přepravní palety přetvořené ve stoly, hry, regály či zahradní altány.
V tomto případě není nejdůležitější samotný technologický postup, ale nápaditost při vytváření nové funkce a nové hodnoty předmětů.
Základní pravidla upcyklace
• Zvyšování hodnoty – z vyřazených předmětů vzniká něco, co získává nový smysl.
• Kreativita – nejde o průmyslový proces, ale o hru s nápady.
• Udržitelnost – méně odpadu, méně spotřebovaných surovin, více promyšleného života.
• Rozmanitost – od oblečení přes nábytek až po průmyslový odpad – hranicí je jen lidská představivost.
DOWNCYKLACE
Downcyklace (downcycling) je způsob zpracování, při němž hodnota materiálu klesá a výsledný produkt má horší technické vlastnosti nebo je dále obtížně využitelný.
Proces často vyžaduje velké energetické náklady a jeho výsledky jsou jednorázové – nový produkt bývá už jen obtížně znovu zpracovatelný.
Příklady downcyklace:
• plastové lahve PET zpracované na vlákna pro výrobu fleecových mikin, které pak nelze znovu recyklovat;
• směsné barevné sklo použité jako přísada do asfaltu nebo dlažby – znovu z něj nelze vyrobit užitkové sklo;
• opotřebované pneumatiky rozdrcené na granulát používaný v površích sportovišť – materiál ztratí původní vlastnosti a po jednom cyklu se stává konečným odpadem.
Na rozdíl od recyklace downcyklace neuzavírá oběh suroviny, ale postupně vede k jejímu znehodnocení – je to pomalá degradace materiálu.
RECYKLACE
Recyklace je proces, při kterém se odpad přeměňuje na druhotné suroviny, jež mohou být znovu využity při výrobě nových produktů. Jejím cílem je omezit spotřebu přírodních zdrojů a snížit množství odpadu ukládaného na skládky. Zahrnuje několik fází: sběr, třídění, čištění a zpracování materiálů na hotové výrobky nebo polotovary.
Příklady recyklace:
• skleněné lahve přetavené a znovu použité k výrobě nových lahví;
• hliníkové plechovky, které se po přetavení vracejí do oběhu jako nové obalové materiály;
• sběrový papír přeměněný na kancelářský či obalový papír podobné kvality.
V recyklaci lze materiál používat opakovaně a jeho hodnota – byť ne vždy totožná – zůstává blízká té původní.
Historie se opakuje
Stojí za připomenutí, že samotná myšlenka opětovného využití není zdaleka výdobytkem 21. století. Spíše jde o návrat k tomu, co bývalo samozřejmostí. Dříve se věci nevyhazovaly, ale přepracovávaly. Záplaty na kalhotách, bedýnky od jablek proměněné v poličky, vratné lahve od mléka – to byly běžné praktiky našich prarodičů.
ZÁVĚR
Recyklace, downcyklace a upcyklace tvoří tři etapy vývoje ekologického uvědomění společnosti. Downcyklace je prvním krokem – snahou o omezení ztrát prostřednictvím zpracování nižší kvality. Recyklace je systémová fáze umožňující opětovné využití surovin. Upcyklace představuje pokročilou formu obnovy, v níž se odpad stává plnohodnotným produktem. Společným jmenovatelem všech těchto procesů je snaha hospodařit se zdroji rozumně. Opakované využívání předmětů se tak stává nejen ekologickým gestem, ale i součástí moderního přístupu k nakládání se surovinami.
jdetoijinak@jdetoijinak.eu