BARVENÍ PŘÍRODOU
Od pradávna jsou lidé okouzleni barvami přírody — jejich proměnlivostí, sytostí i světlem, které v tvorbě člověka často chyběly. Touha napodobit nádheru květů, listů, kamenů i země vedla člověka k tomu, aby začal hledat barvy všude kolem sebe.
Nejprve používal to, co našel. Okrové hlinky, uhlí, popel, rostlinné šťávy či barevné kameny. Postupně zjišťoval, jak je drtit, míchat, louhovat či zapékat, a tak objevoval tajemství pigmentů a přírodních barviv. Z původní potřeby zachytit svět kolem sebe se stala tvořivá tradice, která přetrvala věky. Od jeskynních maleb přes venkovské barvířky až po dnešní nadšence, kteří se k přírodním barvám znovu vracejí.
NĚCO MÁLO Z HISTORIE
Prvopočátky barvení a pigmentace bychom mohli najít už v éře paleolitu u jeskynních maleb, kde lidé používali zemité minerály (okry, hematit či mangan) smíchané s jednoduchými pojivy, jako byly zvířecí tuk nebo vaječný žloutek.
Otisk lidských dlaní. Jedna z kreseb ve kantaberské jeskyni Altamira ve Španělsku,
jejíž stáří se odhaduje na 37 000 let.
Barvíř při práci. Iluminace z rukopisu Barthélemy L'Anglais od Jean Corbechon, Londýn 1482.
Ve středověku a raném novověku pokračovalo barvení především z přírodních zdrojů — z bylin, koření, exotických dřev anebo třeba z hmyzu. Své uplatnění našlo především v textilních řemeslech a brzy se zformovalo v samostatný cech.
Tito barvíři se postupně specializovali na různé materiály nebo i barevné odstíny. Například černobarvíři používali tmavé odstíny jako černou, hnědou či modrou. A světlo- či krásnobarvíři zase barvili do červena, žluta nebo zelena. Pro barvení textilu se používala především rostlinná barviva (např. boryt, světlice, mořena). A také mořidla, která zajišťovala, že barva držela na vlákně.
V historických pramenech najdeme řadu popisů, jak barvíři míchali suroviny, připravovali kádě, opakovali lázně a fixovali barvu pomocí solí nebo tříslovin.
Současně s barvířským řemeslem stoupala i znalost pigmentů pro malířství. Mistři starých škol míchali zemní pigmenty (např. umbru, okr) s pojivem (nejčastěji lněným olejem) a ručně je roztírali na skleněné desce pomocí třenky (angl. muller). Výsledkem byla vysoká čistota barvy, jemné vrstvy a bohaté, vyvážené tóny.
Pigmenty a často i exotické rostlinné přísady byly však velmi drahou záležitostí a některé odstíny byly vyhrazeny výhradně zámožným vrstvám.
Proto se od pradávna hledaly v domácnostech levnější náhrady. Odvary z mořeny, borytu, kopřiv, stromové kůry, cibulových slupek, bobulí či z červeného zelí. V případě nouze posloužily i saze nebo rezavá skoba. Odstíny takto barvených látek a přízí sice nebyly tak zářivé a výrazné jako od profesionálů, ale lidem to stačilo.
A stačilo jim to až do konce 19. století, kdy se víceméně náhodou podařilo vyrobit první syntetické (anilinové) barvy. Ale o tom zas někdy příště.
TVOŘENÍ
Malování na kameny inspirované pravěkem
Vraťme se zpátky v čase, daleko, předaleko až do starší doby kamenné a zkusme vytvořit díla podobná, jaká naši předkové zanechali třeba ve španělské Altamíře.
Co budeme potřebovat?
Nejprve se vydáme na sběr PIGMENTŮ.
Nejedná se o nic obyčejnějšího než nejrůznějšími minerály a oxidy probarvená jílovitá hlína. Oxidy železa nám dávají žluté a okrové odstíny (okry), oxidy manganu zase temnější červenohnědé (umbry).
Připravíme si i pár dřevěných uhlíků a kousek bílého vápence.
Všechno roztřídíme podle jednotlivých odstínů, necháme důkladně vyschnout a rozdrtíme na prášek. (Např. v hmoždíři nebo kladívkem v ubrousku.) Ten několikrát prosejeme přes jemné sítko.
Pigment můžeme i proprat ve vodě: smícháme prášek s vodou, necháme jej usadit, slijeme vodu a opakujeme. Toto praní pomáhá pigment pročistit, jak ukazují historické postupy i moderní rekonstrukce.
Míchání s pojivem
Na čistou skleněnou desku nasypeme suchý vytříděný pigment (např. dvě čajové lžičky). Přidáme postupně několik kapek lněného oleje a špachtlí vše promícháme do pasty.
Pokud máme, použijeme muller, ale stejně dobře nám poslouží např. hladký porcelánový hrneček položený na bok. Roztíráme pigment s olejem po desce, dokud nezískáme hladkou, homogenní pastu. Přidáme olej nebo pigment podle potřeby, aby nebyla hmota příliš řídká ani suchá.
Každou barvu pochopitelně zpracováváme zvlášť, na čisté desce, umytým nářadím.
A uchováváme v uzavřených skleničkách třeba od marmelády.
A můžeme tvořit.
Vybereme kousek kamenné plochy nebo samostatný zajímavý kámen, který důkladně omyjeme kartáčkem a čistou vodou. Necháme uschnout a můžeme začít.
Pigmentovou pastu nanášíme štětcem nebo klacíkem. Můžeme pracovat jednou základní vrstvou nebo zkoušet více tenkých řidších glazur, podobně jako u historických olejomaleb. Pak ale každou vrstvu musíme nechat důkladně zaschnout.
Olejové barvy s minerálními pigmenty schnou pomalu, takže se obrníme trpělivostí. Ale výsledek určitě stojí za to.
„Malování kamínků“ zemitými odstíny přírodních pigmentů sice není tak jásavě pestré jako malování akrylovými barvami nebo fixy, ale je absolutně přírodní a EKOLOGICKÉ. Takto pomalovaný kámen zanechaný volně v přírodě nezatíží ekosystém o nic víc, než hrouda hlíny a pár semínek lnu. Vystavený dešti a větru se kresba pomalu rozpustí a vsákne do půdy. Ale pod střechou nebo na pracovním stole vám bude dělat radost dlouhá léta.
Příjemné tvoření!
jdetoijinak@jdetoijinak.eu