PAPÍRMAŠE
Slovo papírmašé je odvozené od francouzského papier-mâché, což doslova znamená rozžvýkaný (nebo též rozemletý) papír.
Papírmašé vzniká smícháním rozmočeného papíru s pojivem rozličného původu. Tato směs se dále zpracovává například tlačením do forem, lisováním, nebo nanášením v tenkých vrstvách na jakoukoliv předlohu.
Jedná se o tradiční a velice praktický způsob zpracování starého papíru na novou výchozí surovinu. A pokud použijeme některé z tradičních přírodních pojiv, získáme neuvěřitelně tvárnou, ekologickou a levnou hmotu pro naše kreativní vyžití.
Něco málo z historie
Počátky výroby a používání papírmašé bychom našli v samotné kolébce vynálezu papíru, ve starověké Číně. Zde čínský ministr Cchaj Lun z provincie Hunan v roce 105 n. l. vyrobil vařením lýka a větví moruše papírovou směs a vylisoval z ní první papírové listy.
Takřka současně Číňané zjistili, že když se papírovina smíchá s lepivým pojidlem, vznikne hmota, která se odléváním, lisováním, sušením a broušením dá zpracovat do jakéhokoliv pevného tvaru. Jako lepidlo se nejčastěji používal škrob, želatina, klih, voda s medem nebo arabská guma (klovatina získaná z mízy některých druhů akácií). A pro zvýšení odolnosti proti vodě se výsledné předměty napouštěly olejem nebo pryskyřicí.
První předměty, které byly takto zpracovány, byly údajně lehké cvičné přilby pro čínskou armádu. A záhy následovaly další, od malých sošek, přes nádobí až k nábytku.
Díky arabským výbojům se znalost výroby papíru, a s ní i znalost zpracování papírmašé, dostala přes Persii a severní Afriku až do Evropy.
Už ve 12. století vznikla ve Španělsku první papírna. A během několika málo let se papírenské řemeslo rozšířilo po celém kontinentě.
Výroba papíru, grafika dynastie Song (960-1279)
Na vrchol popularity se tato všestranná hmota dostala v 18. století. Její dostupnost a možnosti imitovat jakýkoliv povrch ji pozvedly na úroveň umění a vyráběly se z ní sochy, reliéfy, zlacené stropní dekorace, zdobený nábytek, nádobí, hračky, loutky a kulisy nebo například studijní pomůcky.
Anatomický model lidské hlavy z papírmaše francouzského lékaře
Louise T. J. Auzoux. 1822 A spolu s výrobou papíru se rozšířila i znalost zpracovávání papírmaše.
Řada firem na starém kontinentě postavila celý svůj výrobní program na tvrzeném papírmaše. Například Charles Frederick Bielefeld vyráběl z tohoto materiálu funkční architektonické prvky – krakorce, hlavice, nosné sloupy nebo rámy.
Jedním z jeho nejslavnějších projektů byla stavba domu z papírmaše, jehož jeden exemplář byl údajně roku 1853 odeslán až do Melbourne (Austrálie). O tom, jestli dorazil, prameny mlčí.
I v České republice se na podobnou výzdobu můžeme zajít podívat například do Stavovského divadla nebo do budovy Českého sněmu v Praze.
Je velká škoda, že tento všestranný materiál z dnešního života vymizel. Pomalu ale jistě byl nahrazen všudypřítomnými plasty. O poznání levnějšími, snáze opracovatelnými a odolnějšími. Bohužel až příliš.
Ale nebylo by příjemné mít pro své tvoření k dispozici přírodní tvárnou hmotu, která není toxická v žádné fázi své existence, ani při výrobě, ani při používání, ani během likvidace. Která je lehká, a přitom dostatečně odolná i pro větší výtvarné projekty. A která v okamžiku, kdy přestane dávat smysl, se zcela v souladu s přírodou rozplyne v biomasu.
TAK S CHUTÍ DO TOHO!
Vyrábíme PAPÍRMAŠE
Papírmašé není nic jiného než papírová kaše s pojivem. Tím může být jakýkoliv typ přírodního lepidla (viz kapitola o lepidlech).
Papír sám vyrábět nemusíme. Stačí, když se rozhlédneme kolem sebe, určitě najdeme spoustu věcí, které jsou z papíru, a přitom už dávno přestaly plnit původní funkci. Ale pozor, pokud chceme výrobek kompostovat, použijeme papír s co nejmenším množstvím potisku (pestrobarevné reklamní letáky se na eko tvoření příliš nehodí). Nejlepší jsou recyklované papíry nebo kartonové krabice. Anebo nepříjemné úřední dokumenty.
Nejprve papír natrháme na co nejmenší kousky, zalijeme vodou a necháme pár hodin nabobtnat. Následně změklý papír rozmixujeme mixérem nebo rozmělníme mezi prsty na co nejjemnější kaši. Přebytečnou vodu scedíme, vzniklou papírovou kaši vyždímáme a přimícháme trochu obilného lepidla. Ne moc, jen tak, aby vznikla hmota podobná kynutému těstu. Řádně promícháme a můžeme tvořit.
TVOŘENÍ z papírmaše
SNĚHULÁCI
Na začátek něco jednoduchého. Třeba trojrozměrné figurky sněhuláků.
Nejprve z papírmašé uválíme všechny potřebné součásti – koule, kuličky a třeba i hrnce nebo čepice. Zkrátka, co budeme potřebovat. A necháme dokonale vyschnout. V závislosti na počasí to potrvá asi 1 až 2 dny. Po vyschnutí slepíme koule další vydatnou dávkou lepidla a necháme do druhého dne zaschnout.
A teď už stačí jen dozdobit.
Uhlíkem dokreslit oči a knoflíky. Nasadit čepici, nebo i vlněnou šálu (čistá bílá nebo přírodně zabarvená vlna je také dobře kompostovatelná), do ruky koště anebo lopatu. Všechno záleží jen na naší fantazii a chuti tvořit.
A až se zdokonalíme v modelování z papírmašé, třeba si troufneme i na něco složitějšího. Co třeba Betlém?
Vánoční ozdoby
Tentokrát si zkusíme bílou papírovou hmotu tvarovat pečlivým natlačením do formiček na perníky, předem vymazaných troškou oleje.
Opět necháme zaschnout alespoň dva dny. Během schnutí často obracíme, aby se nám tvary nepřilepily k podložce. Po vyschnutí opatrně vyloupneme hotový papírový tvar z formičky ven. Nejlépe se to dělá, když si pomůžeme nějakým nářadím, jelikož se ozdoby mohou snadno zlomit.
Vezmeme si jehlu a lněnou nebo jinou přírodní nit a probodneme výrobek v místě, kde chceme, aby visel. Přivážeme provázek a máme hotovo.
A až se zdokonalíme v modelování z papírmašé, třeba si troufneme i na něco složitějšího. Co třeba Betlém?
MISKA
Z papírmašé se v historii často vyráběly zdobené nádoby. Poháry, amfory, mísy na ovoce a spousta dalšího. Zkusíme si také vyrobit jednoduchou papírovou nádobku. Technikou trošičku jinou než doposud. Nebudeme míchat papírovou kaši, ale obilným lepidlem budeme promazávat a vrstvit na sebe natrhané proužky papíru.
Nejprve zvolíme formu, jejíž tvar bude výsledná nádobka kopírovat. Může to být nejen kulatá miska, ale třeba i krabička, hrnek nebo tácek.
Formu důkladně vymažeme olejem. Nešetříme, ať se nám papír na nádobu zbytečně nepřilepí.
Pak začneme na nádobu pokládat a lepidlem promazávat jeden pruh papíru za druhým, rovnoměrně po celé ploše, až do požadované tloušťky konečné nádobky. A na závěr potřeme výrobek ještě jednou vrstvou lepidla pro lepší pevnost. Výrobek i s formou následně necháme vyschnout. Opět minimálně dva dny.
Když všechno řádně vyschne, vyklopíme papírovou krustu z formy a z té strany, která je kvůli oleji mastná, odstraníme několik vrstviček promaštěného papíru (stejně tam nedrží) a nalepíme papír nový.
Upravíme zastřižením a případným oblepením okraje a opět necháme do druhého dne zaschnout. A máme hotovo.
A tu už se pomalu dostáváme k vyšší škole zpracování papírové hmoty. Zkusíme si modelování karnevalových masek. Budeme pracovat opět metodou vrstvení a lepení papírových pásků a jako forma nám tentokrát poslouží sám člověk. AŤ ŽIJE KARNEVAL!
Umrlcova ruka
Ze všeho nejdříve si najdeme dobrovolníka, který nám na chvíli půjčí svou ruku.
Tu nejprve pokryjeme vrstvou mokrých papírků (bez lepidla), aby šel model z lidské pokožky snadno sejmout. Teprve na mokré papírky začneme pokládat papíry suché a každou vrstvu vydatně promazávat dávkou lepidla. O zdraví pokožky se nemusíme vůbec obávat, obilná lepidla ohrožují zdraví člověka stejně jako třeba ovesná kaše.
V okamžiku, kdy vrstva papírků bude dostatečně silná, udělejme opět poslední nátěr čistým lepidlem a počkejme minimálně půl hodiny, než výrobek alespoň trochu zaschne. Můžeme zatím našemu dobrovolníkovi třeba přečíst pohádku.
Pak krustu opatrně sejmeme a necháme volně vysychat minimálně další dva dny.
Po dokonalém vysušení začneme ruku upravovat do požadované podoby.
Ostříháme přečnívající papírky, a pokud se nám model zdá málo pevný, směle dolepíme další vrstvou. Třeba z recyklovaného papíru, který skvěle imituje mrtvolně šedou kůži. Při obalování novým papírem vymodelujeme vrásky a vystouplé šlachy, pokřivíme prsty, nebo třeba nastříháme konce, aby to vypadalo, že ruku někdo před chvílí utrhnul. Fantazii se meze nekladou.
Necháme opět zaschnout, tentokrát bude stačit pár hodin, a červenou řepou patřičně dobarvíme.
No, co říkáte? Jako živá! Totiž, jako mrtvá. A po karnevale – šup s ní na kompost!
Karnevalová maska – SKŘET
I v tomto případě budeme k výrobě potřebovat dobrovolníka – figuranta. Nejlépe i pozdějšího nositele masky. Bude mu totiž dokonale sedět. U lidí s citlivější pokožkou doporučujeme namazat tvář mastnějším krémem, ale není to nezbytně nutné.
Opět začínáme nanášením proužků mokrého papíru. Teprve na tuto základní vrstvu pokládáme kousky papíru promazávané obilným lepidlem.
A to tak dlouho, dokud nám maska nepřipadá dostatečně hrubá a pevná. Snažíme se vyhýbat očím, ústům i nosním dírkám.
Na závěr hotovou masku opět vydatně potřeme čistým lepidlem a necháme minimálně půl hodiny zaschnout na figurantově obličeji. Po půl hodině masku opatrně sejmeme a necháme volně doschnout alespoň další dva dny.
Po zaschnutí masku upravíme, dočistíme konce, obrousíme nebo obstříháme otvory a začneme modelovat. Protože vyrábíme skřeta, vyhrajeme si s mimikou. Nadočnicové oblouky, nahrbený nos a další pokřivené rysy na masce vyrobíme z papírové hmoty (jako u sněhuláků nebo vánočních ozdob). Připravíme si ji trošku hustší, třeba jako plastelínu, aby se z ní dobře tvořilo. Snadno tak vytvarujeme celý výraz obličeje.
Opět necháme minimálně den zaschnout.
A nakonec probarvíme. Jak jinak než přírodou. V tomto případě použijeme kaši z vody a dřevěného uhlí. Nanášíme v několika vrstvách až do požadovaného odstínu. A mezi jednotlivými nátěry necháme dobře proschnout.
Úplně nakonec provlečeme po bocích dva provázky a maska je hotová!
Skřet jak vystřižený z Tolkienových románů. 🙂
jdetoijinak@jdetoijinak.eu