LODIČKY Z BOROVÉ KŮRY
Celá staletí, znovu a znovu, unášely proudy potoků a řek ručně vyráběné lodičky ze stromové kůry. Byla to jedna z nejoblíbenějších dětských her napříč historií i všemi kontinenty.
Byla oblíbená ve městech i na venkově. Prostě všude tam, kde byl dostatek nejen „stavebního“ materiálu, ale i potoků, potůčků a horských bystřin, kde bylo možné plavidla vyzkoušet.
Děti si je většinou vyráběly samy. Stromová kůra je na rozdíl od dřeva snadno opracovatelná, takže si při výrobě lodičky vystačili třeba i ostrou hranou kamene. Navíc dostupného materiálu bylo (a je) všude spousta. Kůra je lehká, téměř nenasákavá, takže lodičky dokázaly plavat proudem dlouho a daleko.
A ještě jednu výhodu tato dílka měla. Pokud se potopila, nebo je proud strhnul daleko od břehů, či zůstala nechtěná a zapomenutá na mělčině, nikomu a ničemu to nevadilo. Pomalu a nenápadně se opět stala součástí přírody, ze které původně vyšla.
Jak bychom řekli dnes: byla plně KOMPOSTOVATELNÁ.
Josef LADA. Chlapci a lodičky z kůry.
Výřez z ilustrace Jaro (Spring). 1940,
z internetového zdroje.
A právě tato její vlastnost způsobila, že lodičky ze stromové kůry nepatří k typickým exponátům etnografických sbírek evropských muzeí. Zkrátka se nezachovaly. Ačkoliv existují čestné výjimky.
Například v roce 2016 vykopali archeologové na norském poloostrově Ørland dosud nejstarší a výjimečně zachovalý nález malé loďky. Hračka je datována do 11. století a byla vyřezána s velkou péčí do nejmenších detailů. Podobala se velkým vikingským lodím té doby. Měla vyvýšenou příď a uprostřed otvor pro zasunutí stěžně. Dnes je uložena v Univerzitním muzeu Norské univerzity vědy a technologie (NTNU) v Trondheimu.
https://www.thehistoryblog.com/archives/46158
A JAK NA TO?
Vyrobit si loďku ze stromové kůry není vůbec složité.
Stačí jedna procházka lesem a materiálu najdeme na celou lodní flotilu. Ideální je kůra z borovic. Je dostatečně hrubá, a přitom měkká a pružná, aby se do ní dobře dlabalo. Snadno ji sloupneme z ležících větví nebo z dříve poraženého stromu. Ale v případě nouze stačí jakákoliv kůra jiná.
Z hladké rubové strany si nakreslíme přibližný tvar loďky i místa jejího vydlabání. Hrubý obrys pečlivě vyřežeme nožem, sekyrkou nebo rovným dlátem a podle potřeby dobrousíme do požadovaného tvaru. Následně vnitřek trupu vydlabeme.
Hřebíkem nebo nebozízkem uprostřed loďky vyvrtáme otvor na stěžeň, který jednoduše uřežeme například z tenké větvičky.
A na stěžeň navlečeme plachtu. Plachta může být z čehokoliv. Z velkého listu, z kousku plátna, nebo z papíru. Nám se co do trvanlivosti nejlépe osvědčilo plátno vyztužené škrobem nebo včelím voskem (viz kapitola o vosku).
Musíme dát pozor, aby loďka byla pěkně vyvážená a otvor pro stěžeň dobře utěsněný, jinak nám bude nabírat vodu a v proudu se snadno převrátí.
A teď hurá k vodě.
A svá díla pořádně odzkoušet!
ŠŤASTNOU CESTU!
jdetoijinak@jdetoijinak.eu