KONÍK NA HOLI
Koník je jednou z nejčastěji se vyskytujících zvířecích hraček v lidské historii. Známe jej v mnoha podobách a zpracováních. Koníky houpací, textilní, dřevěné na kolečkách nebo keramické s otvorem pro tyčku, které se dochovaly v archeologických nálezech starých i více než 4000 let.
A nesmírně populární byly jezdecké hole s koňskou hlavou. Děti je držely mezi nohama a při běhu či skocích si představovaly, že jedou na opravdovém koni.
Z historie
Historické výzkumy naznačují, že hračky založené na jednoduchém dřevěném prutu s nějakou podobou zvířete existovaly už v antice. Jako „equitare in harundine longa“ (jezdce na dlouhé holi) je zmiňuje v 1. století n. l. například římský básník Horatius ve svých Satirách.
Veliké oblibě se koník na holi těšil i ve středověku, kdy se stal především u chlapců symbolem dětského věku napříč všemi sociálními vrstvami. Známe jej ze středověkých iluminovaných rukopisů, z nástěnných maleb a v pozdějším období i z velkých církevních a světských pláten zobrazujících potomky významných šlechtických rodů.
Výřez z deskové malby
"Představení v chrámu",
konec 15. století, Paříž
Dřevoryt ze 16. století
Koníci na holi se přibližně od 16. století objevují i v záznamech o cechovní výrobě hraček.
V 17. století dokonce sám Jan Amos Komenský věnoval ve svých pedagogických spisech několik řádků právě výchovnému působení hry s koníky na holi na fyzický i osobnostní rozvoj malých chlapců.
Koník na holi přetrval v rukou dětí i během průmyslové revoluce, dočkal se mnoha podob i sériové tovární produkce.
S nástupem moderní doby jeho popularita načas utichla, aby se v 90. letech 20. století znova vyhoupla na výsluní v podobě nově vzniklého sportu tzv. Hobby horsingu. (V anglo-saském světě se této hračce totiž říkalo hobby horse, stick horse nebo cock horse, výraz „hobby“ původně označoval malého koně či poníka.)
Tato nová forma pohybové volnočasové aktivity skvěle kombinuje prvky gymnastiky a jezdectví ve volných disciplínách. Jeho počátky lze vystopovat ve Finsku. Právě zde se začaly objevovat první oficiální soutěže, tréninky a komunity lidí, kteří tento sport praktikovali. Velice rychle se rozšířil takřka po celém světe a své početné příznivce má i u nás. A nejen v řadách dětí.
Pojďme si společně, pro radost svou i svých dětí, jeden exemplář plně funkčního a plně KOMPOSTOVATELNÉHO koníka vyrobit.
VYTVÁŘÍME KONÍKA NA HOLI
Co budeme potřebovat:
• kus juty anebo starý jutový pytel, přesně tak velký, aby se na něj dala dvakrát překreslit hlava koníka.
• kousek staré kůže (z kabátu, kabelky nebo širokého opasku),
• 4 dřevěné knoflíky (anebo 4 kolečka nařezaná z větve, do kterých jsme vyvrtali dvě dírky)
• klubko vlněné příze na hřívu
• hrubší lněný nebo vlněný provázek na uzdu a opratě
• náruč sena na vycpání
• pevnou HŮL anebo kus rovné větve
• nůžky, jehlu, pevnou nit
• a asi půl hodiny času.
Nejprve si na jutu dvakrát překreslíme v požadované velikosti hlavu koně a oba díly k sobě sešijeme. Necháme volný jenom dolní okraj krku. Sešitou hlavu následně obrátíme z rubu na líc
Z kůže vystřihneme dvě uši, v prstech vytvarujeme a přišijeme po bokách k hlavě
Přišijeme i obě oči a nosní dírky. Teprve potom můžeme začít hlavu vycpávat senem. Začneme tlamou a spodní částí hlavy, následně do ní vložíme hůl. Doplníme senem až do poloviny krku. Na konci hlavu i hůl pevně svážeme lněným provázkem. Pomocí jehly můžeme na několika místech přivázat hůl i k jutě, aby se při „jízdě“ neprotáčela.
Z vlněné příze umotáme hřívu. Vlnu omotáme kolem knížky, nebo kuchyňského prkýnka, na jedné straně svážeme šňůrkou a na druhé rozstřihneme jako střapec. Ten koníkovi pevně přišijeme mezi uši. Z provázku vyrobíme uzdu i opratě a uvážeme je koníkovi kolem tlamy. Můžeme je přistehovat kouskem nitě.
A teď už nám zbývá koníka jen pořádně vyzkoušet. HYJÉÉÉÉÉÉÉ !
jdetoijinak@jdetoijinak.eu