Po mírném útlumu v polovině 20. století, kdy se s rozvojem chemického průmyslu dostalo do popředí intenzivní hospodaření podpořené anorganickými hnojivy, došlo především po sametové revoluci k oživení zájmu o ekologické zemědělství a s tím i o kompostování. V roce 1992 byl dokonce založen Svaz ekologických zemědělců PRO-BIO, který podporuje kompostování jako součást udržitelného zemědělství.

O co vlastně jde při kompostování?

               Odborné publikace, nebo třeba i Zákon o odpadech definují kompostování jako ..."takové nakládání s biologicky rozložitelným odpadem, kdy jsou cíleně vytvořeny podmínky pro působení přirozených aerobních (v určitých případech i anaerobních) a mikrobiologických procesů a tím podpořen proces rozkladu jednotlivých biologických látek na výslednou hmotu- KOMPOST"

               Ve správně založeném kompostu dochází vlivem působení mikro i makro organismů ze zde uložené biohmoty k postupné mu štěpení bílkovin, sacharidů i tuků Neutralizují se škodlivé a nevyužitelné látky, zadržuje vlhkost, vyrovnává PH a udržuje počet i skladba organismů a mikroflory v půdě v optimálním rozmezí.

               Kompost ve spojení s půdou vytváří jeho nejúrodnější složku - HUMUS. Humus je malý zázrak. Jeho obsah v půdě určuje zdraví zeminy i její úrodnost. Díky své pórovité struktuře dokáže udržet optimální vlhkost v půdě i v sušším období a činí ji tak odolnou proti vysychání i půdní erozi (zvětrávání a odplavení živin.). Ideální množství humusu v zemědělské půdě je kolem 8 - 10%. A jinak než hnojením chlévskou mrvou a kompostem jej nedosáhneme. Taková půda už nepotřebuje žádné další přilepšování organofosfáty nebo dusíkem. Bohužel intenzivní způsob zemědělství způsobil pokles humusové složky v půdě na méně než 4 % a bez organického přihnojování by potřebnou úrodnost nikdy nedosáhl.

               Bioodpad v černých popelnicích

               Je veliká škoda, že komunální odpad končící na skládkách navzdory vší osvětě stále ještě obsahuje téměř 25 % svého objemu biologickou složku, která by šla právě procesem kompostování převést na tolik potřebný humus. Poznámka na okraj : Při množství 2,6 milionu tun komunálního

odpadu a 25 % podílu biosložek, který se v černých popelnicích nacházel ... což je ... to je 650 000 tun).

Nebo z jiné strany: .... Při celkovém ročním objemu komunálního odpadu v ČR skoro 6 000 000 tun odpadu, (na jednoho obyvatele připadá 600 kg), z toho 34 % je bioodpadu (přes 2 000 000 tun), ale jen 700 000 tun , tedy 1 třetina je zpracováno kompostováním, další třetina na bioplyn a třetina končí na skládkách. A přitom z jedné tuny bioodpadu lze vyrobit až 400 kg kompostu, což znamená zdroj živin pro ... (průměrně 10 kg na 1 m čtvereční

zeleninového záhonu) 40 m2. Když to vynásobíme 650 000 tunami - právě jsme pohnojili zeleninovou zahradu o velikosti 2 600 ha = 26 km2.

               Nejen, že je to plýtvání drahocenným materiálem, ale navíc biologicky rozložitelný materiál činí jak při skládkování, tak při spalování

dost velké potíže. Při skládkování v anaerobních podmínkách se totiž z rozkládající biologické hmoty uvolňuje skládkový plyn velice bohatý na metanovou složku. (CH4), ano, je to tentýž plyn který tak vydatně přispívá k skleníkovému efektu v atmosféře. (řada společností, mající skládky na starosti, se je snaží odčerpávat a využívat jako zajímavý energetický zdroj. Nicméně děje se tak za cenu složitých technologických úprav a velkých finančních investic.) Navíc organický materiál svým rozkladem postupně zmenšuje objem, takže dochází k poklesům a sesuvům často již zrekultivovaných skládkových hromad.

               A pokud se bioodpad dostane do spalovny, tak kromě toho, že svou vlhkostí neustále snižuje teplotu a zpomaluje proces hoření, navíc pro vysoký obsah chloru v živé hmotě vypouští do ovzduší nebezpečné chlorované uhlovodíky.

               Takže o dva důvody navíc, proč biologický materiál do směsi nevyhazovat.

Legislativa k bioodpadu

               Problematiky bioodpadu si všimla i samostatná Rámcová směrnice EU o odpadech, která požadovala, aby bylo ve všech zemích evropské unie nejpozději do 31. prosince 2023 zajištěno důsledné separování a recyklování biologického odpadu. Ideálně přímo u zdroje. Případně aby byl zajištěn jeho oddělený sběr.

               V České republice vstoupila už v roce 2014 v platnost novela zákona o odpadech, která zavedla povinnost obcí zajistit místa

pro oddělené soustřeďování biologicky rozložitelných odpadů. Díky tomu se ve mnoha městech a i venkovských lokalitách objevily hnědé kontejnery na bioodpad a řada samospráv začala podporovat aktivity komunitního i individuálního kompostování. Úvodní investice se jim bohatě vracely v podobě úspor za svoz a zpracování biologického odpadu u specializovaných firem.

               Kompostování v praxi

               Kompostování není nic složitého a v podstatě nejde zkazit. A i když si budeme počínat jak absolutní diletanti, příroda si z té naši hromady kompost stejně nakonec udělá, jen to bude proces poněkud delší a výrazně méně voňavý.

               Nicméně pokud se vyvarujeme běžných začátečnických chyb a vezmeme v potaz základní pravidla kompostování, dočkáme se výsledku mnohem dříve a s mírnou nadsázkou můžeme kompostovat třeba i v obýváku, aniž bychom zaznamenali jiný zápach, než vůni vlhké hlíny z čerstvě zalitého květináče. Tak s chutí do toho!