Tvoříme z přírody
Barvíme vajíčka přírodou
Mnohý už o tom uvažoval, leckdo to možná i zkoušel. Někoho k tomu vedla touha po experimentu, jiného láska k ekologii. A naši předkové tak činili prostě proto, že jim nic jiného nezbývalo.
Syntetické (anilinové) barvy se totiž v českých domácnostech objevily až na samém konci 19. století a i tehdy bylo jejich použití na vajíčka určená k jídlu trošku riskantní.
Vejce, jako nejstarší symbol plodnosti, úrody a nově se rodícího života se koledníkům darovávalo výhradně živé, to znamená syrové, v krajním případě uvařené natvrdo. Vyfouknutá vejce, jak je známe dnes, byla až do 20. století považována za symbol zmaru a smrti, použitelná spíš pro zavěšení na krk Moraně.
Barvení vajíček se tak až do poloviny 20. století odehrávalo výlučně na přírodní bázi. V těch nejstarších dobách měly všechny barvící přísady jedno společné, jednalo se o běžně rostoucí byliny a dřeviny, nebo o laciný kuchyňský odpad.
SLÁVA CIBULOVÝM SLUPKÁM
Vůbec nejstarší a nejúčinnější metodou bylo barvení vajíček v odvaru z cibulových slupek. Vzniklý červený až červenohnědý odstín plně vyhovoval tehdejší představě vajíčka v barvě proudící krve jako symbolu života a lásky.
ŽLUTÉ ODSTÍNY
Složitější už bylo barvení vajíček do žluta nebo žlutozelena. Odvary z dřínového nebo lipového květu, odvar z lístků sena z jetele nebo z vojtěšky, to všechno barvilo jen do světlých pastelových odstínů a používalo se spíš jako barva doplňková, třeba pod červenou voskovanou batiku. Jen málokdo si mohl dovolit k barvení vajec použít čnělek šafránu. Účinného, ale dodnes velice drahého koření. A kurkuma v Evropě na své docenění teprve čekala.
DO ZELENA
Ani se zeleným odstínem to nebylo příliš slavné. Všechny ty odvary z kopřiv, jarního osení, jmelí, jeteliny nebo mladých lístků břízy či jasanu dávaly ve výsledku jen velice světlou a mdlou nazelenalou patinu.
BARVENÍ DO HNĚDA
Mnohem úspěšnější byli naši předkové s barvením do odstínu hnědé - barvy země a půdy. Odvary z dubové, olšové a březové kůry s přídavkem octu nebo soli byly relativně spolehlivé. Nebo odvar z ořechového listí a kůry, či kuriózní roztok sazí a rezavých hřebíků, apod.
BARVENÍ "JÍDLEM"
V dnešní době relativního dostatku si můžeme dovolit k barvení vajíček použít i některé potraviny, což by naše praprababičky označily za "bohapusté" plýtvání.
Vynikající k barvení vajec je například odvar z červeného zelí. Tento přírodní "lakmusový papírek" nám se lžičkou octu nabarví vajíčka do krásné modré až modrofialové a se lžičkou sody zase do zelené barvy.
Nebo už zmiňovaná kurkuma promění bílá vajíčka v květy pampelišek. Růžovou a červenou zase obstará odvar z červené řepy, nebo z borůvek.
Barvení přírodou potřebuje čas.
Základem veškerého přírodního barvení je barvící surovinu vařit dostatečně dlouho (30 minut a déle) a ve velké koncentraci. Ve scezené vychladlé lázni necháváme natvrdo uvařená (nebo i syrová) vajíčka barvit minimálně 12 hodin. Ideálně v lednici, nebo ve studené komoře.
Všeobecně platí, čím déle jsou vajíčka v barvící lázni ponořená, tím sytější a intenzivnější odstín nakonec získáme. Přírodní barvení také není nikterak trvanlivé. Částečné se vymývá vodou, nebo stírá mechanickým otěrem. Ale je absolutně zdravotně nezávadné, občas dokáže vajíčko i zajímavě ochutit a skořápku z něj můžeme směle nadrtit do kompostu nebo drůbeži do krmení.
Tak příjemné experimentování.
-učl-
Vyzkoušeli jste některý z našich návodů, nebo výzev a ono vám to nevyšlo?
Anebo naopak VYŠLO ?!
Zkoušíte také experimentovat?
Máte své vlastní nápady?
Anebo máte připomínky k těm našim?
NAPIŠTE NÁM!
Na e-mail. Na Facebook.
Na DISKUZNÍ FÓRUM !
Rádi vaše postřehy zveřejníme !
jdetoijinak@jdetoijinak.eu